Živnost v Česku pro Slováka — daňová rezidence a kde platíte daně

Právě pojem daňová rezidence bývá zdrojem omylů. Mnozí předpokládají, že když mají české IČO a fakturují z Česka, automaticky platí daně jen tam. Realita je jemnější — daňová rezidence se váže na osobu, ne na živnost, a rozhoduje o tom, který stát má právo zdanit vaše celosvětové příjmy. Pojďme si to rozebrat prakticky, bez zbytečné právnické hloubky.

Pokud teprve zvažujete rozjezd, samotné vyřízení oprávnění jsme popsali v návodu, jak si založit živnost v Česku. Tento text navazuje na krok, který mnozí podcení — na to, komu a kde budete z podnikání odvádět daň.

Rezidence rozhoduje víc než místo živnosti

Podle českého zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb., §2) je daňovým rezidentem Česka fyzická osoba, která tu má bydliště — tedy stálý byt s úmyslem trvale se v něm zdržovat — nebo se tu obvykle zdržuje. Kdo je českým daňovým rezidentem, zdaňuje v Česku své celosvětové příjmy. Naopak nerezident tu platí daň jen z příjmů ze zdrojů na českém území. Stejný princip má i slovenský zákon, a právě proto mohou na jednu osobu „sáhnout" oba státy najednou.

Příklad: Slovák, který dál bydlí s rodinou v Žilině a do Prahy jezdí jen občas za zakázkami, bude zpravidla slovenským daňovým rezidentem — i když má českou živnost. Naopak ten, kdo se do Prahy fakticky přestěhuje, pronajme si tu byt a tráví tu většinu roku, se stává rezidentem Česka. Samotné živnostenské oprávnění o tom nerozhoduje — je to doklad o oprávnění podnikat, ne o tom, kam patří vaše daně.

Kdy se stanete českým daňovým rezidentem

Zákon zná dvě cesty k rezidenci. První je bydliště — stálý byt, který máte k dispozici a z okolností je zřejmé, že se v něm míníte trvale zdržovat. Druhou je fyzická přítomnost: kdo se v Česku v kalendářním roce zdržuje alespoň 183 dní (souvisle nebo ve více obdobích), stává se rezidentem podle takzvaného pravidla 183 dní. Do tohoto počtu se počítá každý započatý den pobytu včetně dne příjezdu i odjezdu, víkendů a svátků.

Hranice 183 dní je proto praktickým vodítkem, ne však jediným kritériem. Můžete ji sice nenaplnit, ale pokud máte v Česku stálý byt a těžiště života, rezidentem se stanete i tak. Pokud si nejste jisti, kam patříte, vyplatí se to probrat dřív, než podáte první přiznání — chyba v určení rezidence se napravuje těžko a řeší se zpětně za celý rok.

Co když jste rezidentem v obou zemích

Stává se, že podle domácích zákonů jste rezidentem Česka i Slovenska současně. Pro tento případ existuje smlouva mezi Českem a Slovenskem o zamezení dvojího zdanění (č. 100/2003 Sb. m. s.), která má přednost před domácím zákonem a určí jediný daňový domicil. Rozhoduje se postupně podle žebříčku kritérií:

• kde máte stálý byt;
• pokud v obou, tak kde máte středisko životních zájmů — užší osobní a hospodářské vazby, tedy rodina a hlavní zdroj příjmů;
• poté kde se obvykle zdržujete;
• a nakonec podle státního občanství.

Pro běžného živnostníka to znamená jediné: i když má české IČO, jeho daňový domov určuje to, kde reálně žije a kde má rodinu a těžiště příjmů. Smlouva zajistí, že ho jako „rezidenta obou" nebudou dva státy zdaňovat z téhož — jeden z nich ho pro daňové účely uzná za rezidenta a druhý za nerezidenta. Otázku, kdy se vůbec vyplatí přesunout těžiště podnikání za hranice, jsme rozebrali v textu o tom, zda se Slovákovi vyplatí přesunout podnikání do Česka.

Jak se vyhnete dvojímu zdanění

I když je jasné, kde jste rezidentem, část příjmů může být zdanitelná v druhém státě — například zisk ze živnosti vykonávané přes stálou provozovnu v Česku. Smlouva právě na to slouží: rozdělí právo zdanit mezi oba státy a určí metodu, jak se dvojímu zdanění vyhnout (zpravidla zápočtem daně zaplacené v druhém státě nebo vynětím příjmu). V praxi tedy tentýž zisk nezdaníte dvakrát naplno — ale přiznání možná budete podávat v obou zemích.

Českou daň z příjmů fyzických osob přitom počítáte sazbou 15 %, respektive 23 % z části základu nad zákonem stanovený limit; jako živnostník si navíc můžete uplatnit paušální výdaje nebo vstoupit do režimu paušální daně. Co se komu vyplatí, jsme porovnali v článku o daních živnostníka a paušální dani oproti skutečným výdajům. Klíčové je vědět, co kam patří, a mít pořádek v dokumentech — potvrzení o daňové rezidenci, přehled příjmů a doklady o zaplacené dani usnadní komunikaci s oběma finančními správami.

Závěr

Kde budete z české živnosti platit daně, nerozhoduje IČO, ale vaše daňová rezidence — a tu určuje bydliště, středisko životních zájmů a pravidlo 183 dní, ne místo, kde máte živnostenské oprávnění. Slovák, který skutečně žije a pracuje v Česku, se zpravidla stane českým rezidentem a zdaní tu celosvětové příjmy; kdo zůstává na Slovensku a do Prahy jen dojíždí, bývá slovenským rezidentem. Sporné případy řeší smlouva o zamezení dvojího zdanění. Praktickým základem je pořádek v dokumentech a spolehlivá pražská adresa — klidně v pečlivě spravovaném domě jen pro třicet firem.

Časté otázky

Kde platím daně, když mám českou živnost a bydlím na Slovensku?

Rozhoduje daňová rezidence, ne to, kde máte IČO. Pokud dál bydlíte s rodinou na Slovensku a do Česka jen dojíždíte za zakázkami, budete zpravidla slovenským daňovým rezidentem a celosvětové příjmy zdaníte na Slovensku. V Česku byste jako nerezident zdanili jen příjem ze zdrojů na českém území, například zisk ze stálé provozovny. Sporné situace řeší smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi oběma státy.

Co znamená pravidlo 183 dní?

Je to jedno z kritérií daňové rezidence podle českého zákona o daních z příjmů. Kdo se v Česku během kalendářního roku zdržuje alespoň 183 dní, souvisle nebo ve více obdobích, obvykle se tu zdržuje a stává se českým daňovým rezidentem. Do počtu se počítá každý započatý den včetně příjezdu, odjezdu, víkendů a svátků. Není to však jediné kritérium — rezidentem se můžete stát i tehdy, když máte v Česku stálý byt a těžiště života, i bez naplnění 183 dní.

Hrozí mi, že zaplatím daň dvakrát?

V praxi ne plnou daň dvakrát z téhož příjmu. Právě k tomu slouží smlouva mezi Českem a Slovenskem o zamezení dvojího zdanění (č. 100/2003 Sb. m. s.). Určí, který stát je vaším daňovým domicilem, rozdělí právo zdanit jednotlivé příjmy a stanoví metodu na odstranění dvojího zdanění — zpravidla zápočtem daně zaplacené v druhém státě nebo vynětím příjmu. Přiznání však možná budete podávat v obou zemích, proto se vyplatí mít doklady v pořádku.