Zdanění je pro živnostníka jedním z hlavních rozhodnutí — a na rozdíl od zaměstnance si o něm z velké části rozhoduje sám. Rozdíl mezi variantami přitom nejsou drobné: špatná volba může znamenat zbytečně vysokou daň nebo zbytečnou administrativu. Dobrá zpráva je, že varianty jsou jen tři a dají se snadno porovnat.

Projděme si výdajové paušály, skutečné výdaje i paušální daň a řekněme si, komu se která hodí.

Výdajové paušály

Výdajový paušál znamená, že místo dokládání skutečných nákladů uplatníte výdaje pevným procentem z příjmů. Sazba závisí na druhu činnosti: 80 % u řemeslných a zemědělských živností, 60 % u volných živností, 40 % u svobodných povolání a 30 % u příjmů z nájmu (s ročním stropem). Nemusíte schovávat účtenky ani vést složité účetnictví — stačí evidence příjmů. Pro živnostníky s nízkými reálnými náklady je to obvykle nejvýhodnější varianta.

U paušálů je zároveň stropovaná maximální výše uplatnitelných výdajů, takže u velmi vysokých příjmů už dané procento nemusí pokrýt celý reálný náklad. I tak jde ale o nejjednodušší způsob, jak výdaje uplatnit.

Skutečné výdaje

Druhou možností je uplatnit skutečné výdaje — tedy reálně vynaložené náklady doložené doklady. Vyplatí se tehdy, když jsou skutečné náklady vyšší, než kolik by pokryl paušál — typicky u činností s vysokými vstupy, nákupem materiálu nebo zboží. Daní se tak jen skutečný zisk, výměnou za povinnost vést průkaznou evidenci nákladů. Před volbou se proto vyplatí obě varianty propočítat.

Paušální daň

Paušální daň jde ještě dál: spojuje daň z příjmů i odvody na sociální a zdravotní pojištění do jediné měsíční platby a zbavuje živnostníka většiny administrativy i podávání přiznání. Má tři pásma podle výše a druhu příjmů. Vstoupit do ní může jen ten, kdo není plátcem DPH, má příjmy do 2 000 000 Kč a splňuje další podmínky; přihlásit se je třeba do 10. ledna daného roku. Pro řadu živnostníků je to nejjednodušší režim vůbec.

Přechod mezi režimy je možný vždy od nového zdaňovacího období, ne uprostřed roku, takže volbu je dobré promyslet dopředu. U paušální daně navíc platí, že pokud během roku přestanete splňovat podmínky, například se stanete plátcem DPH, z režimu vypadnete a daň i odvody doplácíte běžným způsobem.

Jak si vybrat

Rozhoduje poměr skutečných nákladů k příjmům a celkový obrat. Kdo má nízké reálné náklady, obvykle vydělá na paušálu nebo paušální dani; kdo má náklady vysoké, ušetří na skutečných výdajích. Vyplatí se varianty propočítat, ideálně s účetním, protože rozdíl v odvedené dani i v čase stráveném administrativou může být za rok značný. Základní sazba daně z příjmů fyzických osob je přitom 15 %, u vysokých příjmů nad 36násobek průměrné mzdy 23 %.

Závěr

Živnostník volí mezi výdajovými paušály, skutečnými výdaji a paušální daní — a rozhoduje výše reálných nákladů a obrat. Paušály a paušální daň vedou u nízkých nákladů a jednoduchosti, skutečné výdaje u vysokých nákladů. Jak a kdy se podává přiznání, rozebírá článek daňové přiznání v Česku.

Časté otázky

Jaké jsou výdajové paušály pro živnostníky?

80 % u řemeslných a zemědělských živností, 60 % u volných živností, 40 % u svobodných povolání a 30 % u příjmů z nájmu (se stropem). Uplatňují se procentem z příjmů bez dokládání skutečných nákladů.

Co je paušální daň?

Režim, který spojuje daň z příjmů i odvody na sociální a zdravotní pojištění do jedné měsíční platby a zbavuje většiny administrativy. Má tři pásma; vstoupit může jen neplátce DPH s příjmy do 2 000 000 Kč, přihlásit se je třeba do 10. ledna.

Kdy se vyplatí skutečné výdaje?

Když jsou skutečné náklady vyšší, než kolik by pokryl výdajový paušál — typicky u činností s vysokým nákupem materiálu nebo zboží. Daní se pak jen skutečný zisk, výměnou za povinnost vést průkaznou evidenci.