Fakturace do zahraničí z české firmy: základní pravidla

Když česká firma fakturuje klientovi za hranicemi, klíčová otázka nezní „kolik“, ale „kde je místo plnění a kdo odvede daň“. Právě na tom závisí, jestli na faktuře bude česká DPH, nebo ji neuvedete vůbec. Pravidla určuje český zákon o DPH (č. 235/2004 Sb.) a v základních situacích platí stejně pro plátce i pro malého podnikatele.

Rozdíl je především mezi obchodem v rámci Evropské unie a mimo ni a mezi službou a zbožím. Pojďme si projít základní případy tak, abyste věděli, co na fakturu patří, kdy se přiznává daň a jaká hlášení z toho vyplývají. Není to složité, když znáte pár pravidel dopředu.

Co musí obsahovat faktura do zahraničí

Náležitosti daňového dokladu určuje § 29 zákona o DPH a v jádru jsou stejné jako u tuzemské faktury: označení dodavatele a odběratele včetně jejich daňových identifikačních čísel (DIČ), evidenční číslo dokladu, datum vystavení a datum uskutečnění plnění, rozsah a předmět plnění, jednotkovou cenu, základ daně a sazbu daně spolu s její výší. U přeshraničního plnění v režimu přenesené daňové povinnosti přibývá povinný údaj „daň odvede zákazník“.

Zásadní je ověřit si DIČ odběratele. U obchodu s firmou z jiné země EU si jeho platnost zkontrolujte v systému VIES — bez platného evropského DIČ odběratele nemůžete uplatnit osvobození ani přenesení daně a hrozí, že daň nakonec zaplatíte vy. Fakturu přitom klidně vystavíte v cizí měně, například v eurech; výši případné DPH ale musíte uvést i v českých korunách, přepočtenou kurzem (ČNB nebo ECB) ke dni, kdy vzniká povinnost přiznat daň.

Myslete i na lhůtu. Daňový doklad vystavte do 15 dnů ode dne uskutečnění plnění; při dodání zboží nebo poskytnutí služby do jiné členské země EU máte čas až do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém se plnění uskutečnilo.

Služby firmě do EU: režim reverse charge

U služeb poskytnutých firmě (osobě povinné k dani) v jiném členském státě je místo plnění zpravidla tam, kde má odběratel sídlo — ne v Česku. To znamená, že českou DPH na fakturu neuvádíte a daň si ve své zemi přizná a odvede odběratel. Tomuto mechanismu se říká přenesení daňové povinnosti (reverse charge).

Na faktuře proto uvedete své i odběratelovo DIČ, částku bez daně a poznámku „daň odvede zákazník“. Jako plátce navíc takové plnění vykážete v souhrnném hlášení, které se podává elektronicky do 25. dne měsíce následujícího po plnění. Příklad: český grafik vyfakturuje 2 000 € německé firmě — fakturu vystaví bez české DPH, s poznámkou o přenesení daně, a plnění uvede v souhrnném hlášení.

Neplátce DPH? Pozor na identifikovanou osobu

Častý omyl je, že se přeshraniční pravidla týkají jen plátců DPH. Neplátce, který poskytne službu s místem plnění v jiné členské zemi firmě registrované k dani, se stává takzvanou identifikovanou osobou. Registruje se do 15 dnů od takové transakce — z konkrétní faktury sice českou DPH neodvádí a pro tuzemská plnění zůstává i nadále neplátcem, musí však podat souhrnné hlášení.

Identifikovanou osobou se neplátce stane i tehdy, když službu ze zahraničí naopak přijme (například reklamu na zahraniční platformě) nebo když z jiných členských států pořídí zboží nad 326 000 Kč za rok. V takovém případě daň přizná a odvede v Česku, i když zůstává malým podnikatelem. Souvislosti kolem hranic a registrace přibližuje článek o tom, kdy se registrovat k DPH.

Zboží do EU a obchod mimo Unii

U zboží platí jiná pravidla než u služeb. Dodání zboží firmě do jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet — podmínkou je, že zboží fyzicky opustí Česko a odběratel má platné evropské DIČ. Takové dodání rovněž uvedete v souhrnném hlášení. Jak celkově funguje daň z přidané hodnoty v běžné praxi, shrnuje text jak funguje DPH v Česku.

U obchodu mimo EU je situace opět odlišná. Vývoz zboží do třetí země je od DPH osvobozený, musíte však umět prokázat, že zboží území Unie skutečně opustilo (celními doklady). Služby poskytnuté odběrateli mimo EU zpravidla také nepodléhají české DPH, protože místo plnění je u zákazníka; souhrnné hlášení se na plnění mimo Unii nevztahuje.

Závěr

Fakturace do zahraničí stojí na jedné otázce — kde je místo plnění a kdo odvede daň. U služeb firmě do EU platí reverse charge, u zboží osvobození s nárokem na odpočet a mimo Unii zase vývozní pravidla. A pozor: i neplátce se jednou zahraniční fakturou může stát identifikovanou osobou. Když máte tyto principy v pořádku — a pořádek v dokumentech podpoří i důvěryhodné sídlo, jakým je RyeBase, kurátorovaný dům pro třicet firem v centru Prahy — je fakturace za hranice úplně běžná rutina.

Časté otázky

Musím na fakturu do EU uvádět českou DPH?

U služeb poskytnutých firmě v jiné zemi EU zpravidla ne — místo plnění je u odběratele a daň si přizná on v režimu reverse charge. Na faktuře uvedete své i jeho DIČ, částku bez daně a poznámku „daň odvede zákazník“. Platnost odběratelova DIČ si předem ověřte v systému VIES.

Jsem neplátce DPH, týká se mě při fakturaci do zahraničí něco?

Ano. Pokud poskytnete službu firmě v jiné zemi EU, stáváte se identifikovanou osobou a musíte se do 15 dnů registrovat. Z této faktury českou DPH neodvádíte a pro tuzemsko zůstáváte neplátcem, podáváte však souhrnné hlášení. Totéž platí, když službu ze zahraničí přijmete nebo z EU pořídíte zboží nad 326 000 Kč ročně.

V jaké měně mám fakturovat do zahraničí?

Fakturu můžete vystavit v cizí měně, například v eurech či dolarech — měna není omezena. Pokud faktura obsahuje českou DPH, její výši musíte uvést i v českých korunách, přepočtenou kurzem ČNB nebo ECB ke dni vzniku povinnosti přiznat daň. U plnění osvobozených nebo v režimu reverse charge se česká DPH nepřepočítává.